moje fotky

3. června 2010 v 17:02 | Deny
neko
ZOO Liberec...
zool
kun
orel
ptak
velbloud

krásné léto 2010...
leto
vd
ZOO Brno
papagaj
jelen
ZOO Olomouc
zoo
o
p
k
ZOO Dvůr Králové n. Labem
slune
Koníčci v Hradci Králové
kone
květiny z mé zahrádky
ne
m
hj
pp
dd
kaktus
kv
kv
kv
vk
lyže, Itálie, 2010
lyz
mo
molveno
fota
pjm
ciaf
zoo
knk
 

Krátký příběh jednoho starého člověka....

25. února 2010 v 12:19 | Deny |  krátké povídky
Krátký příběh jednoho starého člověka.

Bydlíme v jednom nejmenovaném krajském městě. Máme starou babičku, která ještě do loňského roku byla relativně "fit". Chodila, jedla sama, sama se opečovala a jak té to myslelo. Až jsem jí někdy záviděla, jak si dovedla všechno pamatovat. Jediné dva problémy jí trápily. Špatně slyšela a měla dost velké bolesti v kyčli. No je to stáří, říkali lékaři a asi to tak je. Prostě už jí není dvacet. ALE...A teď začíná její krátký příběh. Babička se ke konci roku 2009 rozhodla, že musí za každou cenu jet do spořitelny nechat si zapsat úroky a kdo ví co tam ještě měla v plánu. Moc se nám nechtělo jí tam odvézt, protože byla sněhová kalamita, špatně se ve městě parkuje a jít s ní po té ledovce by nebylo nic příjemného. Ale kdepak babička. Muselo být po jejím, jinak by stále o tom jen mluvila. Tak jsme jí tam vzali. CHYBA!!! Ne vždycky je dobré udělat to, co si vezme starý člověk do hlavy. Babička nám u dveří do spořitelny upadla a zlomila si nohu v krčku. Její mamince se stalo to samé a tak vím, že u starých lidí to není vůbec dobré. No ale v nemocnici jsme se dozvěděli, že dnes už to není takový problém, krček se operuje. Dobře. Babička i ve svém věku, skoro devadesáti let operaci přestála uplně dobře a až na to, že nemohla chodit, byla "fit". Brali jsme ji jako "zdravou", jen po operaci krčku. V nemocnici si pobyla jen asi sedm dnů a pak nam ji převezli na LDN, kde prý bude rehabilitovat aby nám zase brzo chodila. Lékaři tipovali asi tři měsíce a pak půjde domů. Souhlasili jsme. Babička nám připadala v pořadku, byla veselá, jen ta noha ji bolela. ALE!!! I přez to, že nám v nemocnici hlásili, že je vše v úplném pořádku, v LDN jsme zjistili, ze má babička dost velkou proleženinu na zádech. Báli se nám to lékaři při převozu nahlasit? PROČ? Dobrá, stalo se. U babičky jsme byli každy den odpoledne tak dloho, jak nám to sestry dovolili. Snažili jsme se s ní dělat cviky, které dopoledne cvičila s rehabilitační sestrou a i přez časté babiččiny výmluvy, že jí to moc bolí a že jí bolí hlava a kdesi cosi...začala lenivět... jsme s ní stále cvičili. A po asi tak mesíci a půl byla schopná dojit s pomocnou "klíckou" až ke dvěřím . Veliký úspěch to byl. Jenže bohužel v jeden den nám bylo telefonicky zděleno, že byla babička odvezena do nemocnice na georontologii, protože začala krvácet z konečníku. Co se stalo? Jeli jsme do nemocnice, ale tam jsme se nic nedozvěděli. Právě jí dělají různá vyšetření, bylo nám řečeno. Čekali jsme ale i tak nám vůbec nikdo nic neřekl. Dobrá. Stavíme se zítra, snad seženeme lékaře, který nám podá informace. Ale ouha. Najít v nemocnici lékaře, který je ochotný dát informaci o starém člověku rodině, je asi veliký problém. Sestra nic neví, čekejte na lékaře, má jednání. Čekáme, ale lékař stále nikde. Nakonec nás sestra pustila k babičce. Ve chvíli. kdy jsme ji uviděli ležet na JIPce (PROČ?), úplně jsme se zhrozili. Bez zubů, napojená na hadičky a přístroje ležel člověk, který vypadal jako by umíral. Proboha, co to má znamenat? Došli jsme k ní, ale místo pozdravu vydávala jen neartikulované zvuky. Po chvíli nás poznala a snažila se mluvit. Byla jí rozumět jen některá slova. Mluvila z cesty. PROČ? Nikdo se u nás nestavil, nikdo nám nedal vysvětlení co se děje. Babička leží, nohama a jednou rukou hýbe, ale s levou rukou nehne, jako by ji neměla. Chvílema neodpoví na otázku, jako by nás nevnímala. Jsme z toho úplně mimo. Babička si přece jen zlomila nohu v krčku. Teď je z ní skoro troska a nikdo nám nedá vysvětlení co se děje? Tento příběh je velice čerstvý. Babička stále leží na JIPce a dnes za ní jdeme znova. Pokusíme se sehnat lékaře a doufám že dostaneme vysvětlení. Ještě víc doufáme, že jí dnes bude lépe a že to vše bylo jen od léků které dostala kvůli vyšetřeni. Strašně bych chtěla věřit, že ten strach co teď máme není opodstatněný a že se nám babička vrátí domů zase tak "fit" jak byla před úrazem. Strašně nerada bych si myslela, že lékaři z člověka, kterému relativně nic nebylo udělali "ležící trosku". Jen jediné mně stále teď vrtá v hlavě. Proč se nikdo neobtěžuje informovat nejbližší příbuzné o stavu pacienta? Je u nás zdravotnictví opravdu už v tak strašném stavu, že jít do nemocnice je o strach? Uvidíme. Čas ukáže.

Ps.: Dodatečně dopisuji, že babička přežila, ale sám primář při propouštění připustil, že jí vyšetření tak složitá a najednou, dělat neměli a jen díky tomu, že má na její věk srdíčko i ostatní důležité orgány velice v pořádku a tělo se s vyšetřením dokázalo poprat, přežila.

pozadí do NK

26. dubna 2009 v 23:35 | Deny |  pozadi do NK




 


dobrá nálada

22. března 2009 v 0:22 | Deny |  citáty

ženy

18. března 2009 v 21:57 | Deny |  citáty

tajemství

15. března 2009 v 23:46 | Deny |  citáty

designy na blog

14. března 2009 v 12:22 | Deny |  designy na blog


mdž

2. března 2009 v 15:42 | Deny |  mdž

moudrosti

2. března 2009 v 14:29 | Deny |  citáty

Další články


Kam dál

free counters