Prosinec 2008

jak na klikací ikonku

22. prosince 2008 v 12:37 | Deny |  jak na klikací ikonku
Rada jak na klikací ikonku...

1. Otevři si "nový článek" dej tam obrázek, který má být klikací ikonka. Zveřejni ho.

2. Otevři si znovu tento článek, dole zaškrtni " zobrazit HTML".

3. Zkopíruj si do článku tento kód !

<a href="adresa tvého blogu"><img src="adresa ikonky nebo obrázku" alt="" title=""></a>

4. Místo věty "adresa tvého blogu", tam dej adresu stránky, pro kterou děláš ikonku. Ale dej to do formátu: http://váš blog.blog.cz.

5. Místo věty "adresa ikonky nebo obrázku" zadej adresu tvého obrázku, kterou zjistíš takto:

• Otevřir si tvůj blog, tam klikni na předtím zveřejněný článek.

• Dálej dej "vlastnosti" a tam označíš tu adresu a dáš Ctrl+c, adresa obrázku začína na: http://st.blog.cz+něco dalšího. U každého blogu je adresa jiná, a to na místo: "adresa ikonky nebo obrázku" a vložíš přez Ctrl+v

6.Potom znovu zaškrtni "Zobrazit HTML"

7.Ukáží sa ti tam potom 2 obrázky. Ten prní můžeš vymazt, a druhý je tvoje ikonka. Když si nejsi jistá/ý, dej si tento článek do rozepsaných a nebo ho zveřejni. Potom uvidíš, která je ikonka...


život...

17. prosince 2008 v 1:19 | Deny |  krátké povídky
Život...

Stála tam a nevěděla co dělat. Každé ranní vstávání jí dělalo čím dál větší problémy. Od doby, co od ní manžel odešel, a to je už skoro měsíc, neměla chuť ráno vstávat z postele a jít do práce. Ještě si nezvykla na myšlenku, že zůstane zbytek života sama. Moc jí chyběl, a i to, že odešel k jiné ženě, jí už tolik nevadilo, a dokázala by odpustit, kdyby se k ní vrátil. Ještě chvíli jen tak civěla na budík a pak konečně odešla do koupelny. Nijak moc se neupravovala, nemá pro koho. Vypila pár loků čaje a šla na autobus. Zase se zpozdila a v práci bude vysvětlovat, proč. Nastoupila, sedla si k oknu a bezmyšlenkovitě se dívala ven na lidi, kteří jako ona spěchali do práce. Najednou se zvedla, a když autobus zastavil, vystoupila. Rozhédla se, a vykročila k parku přes ulici. Všude viděla jen seď. Šedé domy, šedé ulice, a i lidé jí připadali nějak šediví a smutní. Prošla parkem k náměstí a zůstala stát jako přikovaná. Naproti přes ulici stál on. Její manžel. Byl sám a díval se do výkladní skříně velkého obchodního domu, který zde postavili před pěti lety, a kde s ním nakupovala zařízení do jejich nového bytu. To vše je už dávno. Najednou se jí vybavila ta krásná doba, kdy se spolu velice milovali a ani jeden by nevěřil, že jim to vydrží jen pět let. Právě ve chvíli kdy chtěla zahnut do sousední ulice, otočil se a zadíval jejím směrem. Usmál se a vykročil k ní. Srdíčko v ní poskočilo a na velice krátkou chvíli uvěřila, že to, co se stalo, byl jen hloupý sen, ze kterého se právě teď probouzí. Blížil se k ní a už, už se chtěla rozběhnout, když si všimla mladé ženy procházející vedle ní. Náhle si uvědomila, že se její manžel nedívá a neusmívá na ní, ale na tu mladou, atraktivní ženu, která šla přímo k němu. Políbil ji, vzal kolem ramen a odcházeli spolu dál ulicí směrem k parku. Prošli kolem ní, ani si jí nevšimli. Stála a jen se dívala. Neví ani jak dlouho, ale najednou vzala mobil, zavolala do práce a sdělila šéfové, že si bere den volna. Nikdy něco takového neudělala, vždy domlouvala volno několik dnů dopředu, ale tentokrát jí bylo všechno jedno. Jen řekla "beru si den volna" a mobil vypnula. Úplně. Teď nemá náladu na jekékoli vysvětlování. Ještě jednou se zadívala směrem k parku, pak pohodila hlavou, její hnědé, delší vlasy zavlály ve větru, a vykročila směrem k autobusu. Poprvé po měsíci, měla příjemný pocit svobody. Náhle věděla, že i když je teď sama, jednou zase najde někoho s kým jí bude dobře. Počká, nespěchá. Užije si svobody, a jako první zavolá všem kamarádkám, na které neměla v poslední době čas. Vždyť život je krásný, proč si ho kazit kvůli někomu, kdo si to nezaslouží. Jedna etapa života končí a začíná nová. Prostě tak to je. Odjela domů a pustila se do vystěhování všech věcí, které si u ní manžel ještě nechával. Potom přestěhovala nábytek, ze skříní vyházela oblečení, které už nenosila a hned zítra si půjde koupit nové. Při tom všem si stále říkala. Proč se trápit pro muže, který o ní už nestojí? Láska musí být opětovaná, na vše musí být dva. Když miluje jen jeden, nemá smysl ve vztahu okračovat. Každá bolest přebolí, a musí se začít znova. A ona začíná. Její život se změní a od teď už nevidí vše šedivé a ponuré, strohé. Změnily se barvy, a hlavně se změnila ona. Začná nový život.....

nový rok

1. prosince 2008 v 12:51 | Deny |  nový rok
free counters