život...

17. prosince 2008 v 1:19 | Deny |  krátké povídky
Život...

Stála tam a nevěděla co dělat. Každé ranní vstávání jí dělalo čím dál větší problémy. Od doby, co od ní manžel odešel, a to je už skoro měsíc, neměla chuť ráno vstávat z postele a jít do práce. Ještě si nezvykla na myšlenku, že zůstane zbytek života sama. Moc jí chyběl, a i to, že odešel k jiné ženě, jí už tolik nevadilo, a dokázala by odpustit, kdyby se k ní vrátil. Ještě chvíli jen tak civěla na budík a pak konečně odešla do koupelny. Nijak moc se neupravovala, nemá pro koho. Vypila pár loků čaje a šla na autobus. Zase se zpozdila a v práci bude vysvětlovat, proč. Nastoupila, sedla si k oknu a bezmyšlenkovitě se dívala ven na lidi, kteří jako ona spěchali do práce. Najednou se zvedla, a když autobus zastavil, vystoupila. Rozhédla se, a vykročila k parku přes ulici. Všude viděla jen seď. Šedé domy, šedé ulice, a i lidé jí připadali nějak šediví a smutní. Prošla parkem k náměstí a zůstala stát jako přikovaná. Naproti přes ulici stál on. Její manžel. Byl sám a díval se do výkladní skříně velkého obchodního domu, který zde postavili před pěti lety, a kde s ním nakupovala zařízení do jejich nového bytu. To vše je už dávno. Najednou se jí vybavila ta krásná doba, kdy se spolu velice milovali a ani jeden by nevěřil, že jim to vydrží jen pět let. Právě ve chvíli kdy chtěla zahnut do sousední ulice, otočil se a zadíval jejím směrem. Usmál se a vykročil k ní. Srdíčko v ní poskočilo a na velice krátkou chvíli uvěřila, že to, co se stalo, byl jen hloupý sen, ze kterého se právě teď probouzí. Blížil se k ní a už, už se chtěla rozběhnout, když si všimla mladé ženy procházející vedle ní. Náhle si uvědomila, že se její manžel nedívá a neusmívá na ní, ale na tu mladou, atraktivní ženu, která šla přímo k němu. Políbil ji, vzal kolem ramen a odcházeli spolu dál ulicí směrem k parku. Prošli kolem ní, ani si jí nevšimli. Stála a jen se dívala. Neví ani jak dlouho, ale najednou vzala mobil, zavolala do práce a sdělila šéfové, že si bere den volna. Nikdy něco takového neudělala, vždy domlouvala volno několik dnů dopředu, ale tentokrát jí bylo všechno jedno. Jen řekla "beru si den volna" a mobil vypnula. Úplně. Teď nemá náladu na jekékoli vysvětlování. Ještě jednou se zadívala směrem k parku, pak pohodila hlavou, její hnědé, delší vlasy zavlály ve větru, a vykročila směrem k autobusu. Poprvé po měsíci, měla příjemný pocit svobody. Náhle věděla, že i když je teď sama, jednou zase najde někoho s kým jí bude dobře. Počká, nespěchá. Užije si svobody, a jako první zavolá všem kamarádkám, na které neměla v poslední době čas. Vždyť život je krásný, proč si ho kazit kvůli někomu, kdo si to nezaslouží. Jedna etapa života končí a začíná nová. Prostě tak to je. Odjela domů a pustila se do vystěhování všech věcí, které si u ní manžel ještě nechával. Potom přestěhovala nábytek, ze skříní vyházela oblečení, které už nenosila a hned zítra si půjde koupit nové. Při tom všem si stále říkala. Proč se trápit pro muže, který o ní už nestojí? Láska musí být opětovaná, na vše musí být dva. Když miluje jen jeden, nemá smysl ve vztahu okračovat. Každá bolest přebolí, a musí se začít znova. A ona začíná. Její život se změní a od teď už nevidí vše šedivé a ponuré, strohé. Změnily se barvy, a hlavně se změnila ona. Začná nový život.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters