Obhajoba ženy u soudu…

8. ledna 2009 v 11:49 | Deny |  krátké povídky
Obhajoba ženy u soudu...

Vážený soude. S manželem jsem už 32 let. Máme dvě děti a dokázali jsme spolu vyřešit vždy každý problém, lehčí i složitější. Vždy jsem si myslela, že mám dobré manželství,a že ho nemůže vůbec nic ohrozit. Ale velice jsem se mýlila. Po několika výmluvách, že semnou manžel nemůže jít do kina, na večeři a tam a tam, po několika výmluvách, že musí zůstat v práci o něco déle anebo dokonce ho čeká služební cesta na kterou se mu vůbec, ale vůbec nechce, jsem začala mít podezření, že není vše úplně v pořádku. Nějakou dobu jsem to ještě snášela, ale když už mně hra na "oblbování" přestala bavit, uhodila jsem na manžela a on přiznal pravdu. Už nějakou dobu má přítelkyni, kterou poznal na internetu. Ze začátku si s ní jen psal, pak byl zvědavý, jaká je ve skutečnosti a teď se s ní schází a má ji rád. (Mimochodem, ta žena je vdaná). Byl to pro mě šok a velice dlouho jsem se s tím srovnávala, ale čas jde a rány se hojí. S manželem jsme stále byli ve stejném bytě, ale každý si žil po svém. Před půl rokem se mně podařilo sehnat malý ale velice útulný byt a já se přestěhovala. Manžel na to nic neřekl, dokonce mně pomáhal se stěhováním. Když jsem se na něho dívala, měla jsem pocit, že toho muže vůbec neznám. Byl jako ve snách a snad ani nevnímal to, že jsme spolu byli tolik let a najednou je všemu konec. Já se občas stavila u manžela, on občas u mě, to když u nás byly děti s rodinou, abychom je viděli a mohli se potěšit s vnoučátkama. Jinak se už mezi námi změnilo vše a byli jsme si úplně cizí. Aspoň já si to tak myslela. Ale ouha. Manžel mně potkal ve městě s přítelem. Musím podotknout, že je přítel o několik let mladší než já. Druhý den mi u bytu zazvonil zvonek a za dveřmi stál "manžel". I když jsem ho dál nepozvala, vešel a hned začal vyprávět, že beze mě nemůže být, že si nikdy neuvědomil jak moc mu budu chybět a že chce vše vrátit tak, jak to bylo před naším rozchodem. Žena, se kterou je, pro něho nic neznamená, když se k němu vrátím, hned ji opustí, protože má rád jen mně. Řekla jsem mu, že nechápu, jak si to představuje. Já už nemám zájem o společný život s ním. Začal mně nadávat, vyčítat a došlo to až tak daleko, že jsem se ho začala bát. Každý den stál u domu, a když jsem někam šla, šel za mnou. Nenechal si nic vysvětlit. Stále říkal to samé. Vím, co rozjelo jeho chování. To že jsem si našla jiného muže a dokonce mladšího, nemohl skousnout. Jenže teď už žiju svůj život a proto se chci rozvést. Toto je moje vysvětlení a obhájení sebe sama před jeho nařčením, že jsem mu nevěrná a za to, co se stalo mezi námi, mohu jen já.
Ps. Soud toto manželství rozvedl během pěti minut. Muž měl slzy v očích.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alice Alice | Web | 8. ledna 2009 v 11:57 | Reagovat

dostal, co mu patří prevít

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters